Malá víska, něco málo přes dvě stě stálých obyvatel, ležící u rybníka, asi 15 km západně od Kolína. Projíždím klikatící se silnicí směrem na Kouřim a na mostku přes Bečvárku zahlédnu periferním viděním vpravo hokejový stadion. Skutečný, s mantinely a šatnami! Pohled, se kterým se hned tak nesetkáte v každé vesnici. A tak jsem trochu zapátral...

Hokej se v Žabonosech traduje letos již 75 let. Ano, první hokejové krůčky vykonali žabonoští sportovní nadšenci již v roce 1943. A kde jinde, než na přírodním ledě - na zamrzlém rybníku Rozkoš. Byla válka, Sokol a jiné vlastenecké sportovní organizace byly zakázány, a tak se rodil hokejový klub HOHS Žabonosy pod hlavičkou obecních dobrovolných hasičů. V té době měly svá hokejová družstva i další okolní obce na Kolínsku. Po válce zájem o hokej v Žabonosech neutuchal, ba právě naopak. Hokejisté HC Žabonosy se z "válečné" IV. třídy Středočeské župy postupně probojovali do I. A třídy, ve které zaujímali většinou post mezi prvními čtyřmi kluby žebříčku. Obec žila hokejem, s týmem jezdilo fandit často kolem šedesáti skalních příznivců. To již se začínala v letopočtu psát padesátka a žabonoští hokejisté toužili po vlastním stadionu s kabinami a umělým osvětlením. Jeho stavba byla zahájena v roce 1962. Za finančního přispění ONV Kolín, materiální pomoci pečeckého podniku Regula a díky nadšení drtivé většiny "Žaboňáků", kteří pomohli na stavbě, byl za jeden a půl roku stadion slavnostně otevřen. Je to ten stadion, jenž svou přítomností překvapí řidiče, který poprvé projíždí touto obcí. Ještě během stavby hokejového svatostánku došlo k významné události v žabonoské hokejové historii. V roce 1963 na ledové ploše rybníku zkřížila své hokejky v přátelském mači dvě družstva: slavná pražská Sparta a Žabonosy. Utkání skončilo v přátelské atmosféře a duchu fair play vítězstvím Sparty 21 : 4.

Čas letí, šedesátá léta se postupně překlápí do let sedmdesátých. Změny v kalendáři jsou provázeny reorganizacemi tříd a skupin hokejových soutěží. Hokejisté z vísky Žabonosy svádějí boje se středočeskými týmy, které reprezentují velké podniky, jako jsou ČKD Slaný, METAZ Týnec nad Sázavou nebo okresní města Nymburk, Mělník, Kolín a další. A vůbec si nevedou špatně! Naopak, stále jsou onou obávanou štikou v rybníce. Koncem sedmdesátých let, až do roku 1983 se Žabonosy drží v stále na předních pozicích svých skupin. Rok 1983 je zlomový. Finanční, organizační a časová náročnost Krajského přeboru donutí Žabonosy sestoupit do Okresního přeboru, kde se však v sezóně 1984-85 za velkého zájmu a k radosti početného okruhu fandů stávají přeborníkem okresu. Ani další léta nepřináší žabonoským dramatické změny k horšímu. Opakovaně zaujímají "medailové" příčky okresních soutěží a zvolna se vkrádá na předposlední místo letopočtu devítka. Tehdy Žabonosy startují dokonce ve dvou soutěžích současně: Okresní přebor Nymburska a Okresní přebor Kolínska. Nepřekvapí, když zjistíme, že si vedli velmi dobře, opět druhá, třetí místa v tabulkách. Nakonec v sezóně 1997-98 Žabonosy vítězí v obou okresních přeborech a změna tisíciletí zastihuje HC Žabonosy zpět v Krajském přeboru, kde poměří síly s kluby, jako jsou HC Poděbrady, Hvězda Kladno, AŠ Mladá Boleslav B a další. I nadále, přes skutečně silnou konkurenci, nezůstanou Žabonosy na chvostu tabulky a jsou respektovaným týmem.

Letos by byl, podle lidských měřítek, žabonoský hokejový klub vetchým stařečkem. Avšak jediné, na čem zapracoval zub času, je ten před půl stoletím svépomocí vybudovaný stadion, který v posledních zimách marně čeká na déletrvající mrazy, aby svou přes noc polévanou ledovou plochou potěšil bruslící žabonoskou omladinu. Hokejisté klubu musí trénovat, a tak si "kupují" led na zimním stadiónu v Kolíně. Změnila se doba, z ještě nedávno tvrdě bojujících hokejistů na ledové ploše jsou úctyhodní pánové, ale stále zapálení pro tento sport. Věnují se činnostem okolo žabonoského hokeje, které nejsou tak vidět, ale zcela určitě by bez nich jejich nástupci na ledovou plochu ani nevyjeli. Ono toho je mnohem více, co je potřeba, aby hokejisté mohli hrát. Musí si opatřit výstroj a výzbroj, věnovat volný čas na tréninky a soutěže, zajistit dopravu atd. I když se jedná o "pouhý" Krajský přebor, jde o finančně náročné hobby. Sponzoři se do Žabonos zrovna nehrnou a přitom některé kluby této soutěže mají prostředky na nákup i platy svých hráčů.

Eduard Bass napsal překrásnou knížku o rodině Klapzubů z Dolních Bukviček u Kouřimě. Jedenáct synů starého Klapzuby tvořilo geniální fotbalový tým. Byli to ryzí amatéři v tom pravém slova smyslu. Hráli za své ušetřené peníze a zadarmo proti týmům, které byly sestaveny ze světových a pohádkově placených hvězd a přesto vítězili.

Na tu knížku jsem si vzpomněl, když jsem se žabonoskými hokejisty jel pronajatým autobusem na utkání se Škoda Mladá Boleslav B a na zpáteční cestě se skládali po stokorunce, aby zaplatili za autobus.

Ing. Ladislav Ondřej

Zdroj: "Ročenka 60 let hokeje v Žabonosech"

Velké díky patří Ing. Ladislavu Ondřejovi za úvodní text.